Jak král z vesničky Turtuk přes noc přišel o všechnu moc

Za devatero horami a devatero řekami – anebo přesněji za sedlem Kardung La na samém konci údolí u řeky Nubra – se rozléhal Turtuk. V něm žil byl král Yabgo, který neměl žádnou moc. Jeho pověst ho ale předcházela, a tak jsme se za ním vypravili.

Vesnička Turtuk leží jen deset kilometrů od hranic s Pákistánem. Není to tak dávno, co byla jeho součástí. A sídlem královské dynastie v oblasti jménem Baltistán. Dnes je muslimská vesnička jednou z nejpřilehlejších osad k indické straně hranic. Obklopená poli pšenice, meruňkami, topoly a obrovskými vojenskými základnami mírumilovně spočívá vysoko na útesu nad řekou Nubra.

Turtuk v polích pšenice.
Turtuk v polích pšenice.

Nenápadný palác za orlí bránou

Turisté do vesničky mohli začít jezdit až v roce 2010. Dobře pro nás. Nejspíš i díky tomu je tak kouzelná. Mezi starodávnými kamennými domy se sem tam blýskne cedulka s nápisem “HOME STAY”. Kavárna je tu všeho všudy jedna.

Kamenné domy v ulicích Turtuku.
Kamenné domy v ulicích Turtuku.

Domluvit se dá spíš rukama nohama, než anglicky. A vesničani tu cizince příliš neřeší. Novým možnostem “byznysu” se zatím moc nepodřídili. Vysedávají na zápražích domů, pracují na polích nebo v malých dílnách, vaří si ve stanech před domy na otevřeném ohni.

V ulicích není mrtvo.
V ulicích není mrtvo.

Na dům, který jsme ve spleti úzkých uliček hledali, jsme se museli doptávat třikrát. Rozcestníky byste ve vesnici hledali marně. Když se ale v zatáčce před námi odhalila zelená brána s velkým vyřezávaným orlem posazeným v oblouku nad ní, bylo nám jasné, že jsme na správné adrese. Před bývalým palácem a dnešním muzeem královské dynastie Yabgo.

Otevírá nám devětapadesátiletý muž v prostých šatech a legračním kloboučku. Jeho načerveno nabarvený plnovous odrůstá a šediny skryje jen stěží. Jmenuje se Yabgo Mohd Khan Kacho.

Narodit se do špatné doby

Je následovníkem trůnu, na který ale nikdy neusedl. Narodil se totiž do doby pro rod Yabgo nepříznivých změn – v roce 1947 v Pákistánu skončila éra králů a nastolili demokracii, a co víc, v roce 1971 obsadili Turtuk a pár okolních vesniček Indové, čímž jeho obyvatele i větev královského rodu ze dne na den odřízli od přátel a příbuzných.

Mapa původního rozložení území.
Mapa původního rozložení území.

Ze všeho nejdřív nás na vnitřním nádvoří vede k ručně malované mapě v rámečku. Ukazuje území Baltistánu a Indy vykousnutý oblouček, ve kterém leží Turtuk.

Dům nepůsobí o moc honosněji než ostatní turtucké stavby. Má ale krásně zdobené stropy, vyřezávané dveře, okna a dřevěná zábradlí. Jsou v něm tři patra. Údajně dřív to nejspodnější obývali zaměstnanci, prostřední královská rodina a v nejvyšším byli rádci, zasedací místnost a pokoj pro hosty.

V síni zašlé slávy

Jedny dveře z prostředního patra taky vedou na balkonek, ze kterého králové pronášeli své proslovy k poddaným. Teď se z něj dá promlouvat maximálně k vysokým stromům a hustému křoví, které brání v širším výhledu. “Dnes už tu bydlíme jen já a má žena. Máme pokoje v nejvyšším patře. Syn studuje na inženýra v Punjabu, vrací se jen na léto,” povídá Kacho.

Odtud král rozdával rozkazy poddaným.
Odtud král rozdával rozkazy poddaným.

Následně nás uvádí do takové malé síně zašlé slávy. Ochotně nám vysvětluje, k čemu sloužila ta která proprieta. “Tady je postroj na koně, válečné meče a přilba, kámen, se kterým králové posilovali. V této kronice jsou zaznamenané dějiny našeho rodu. Koberec s tygry, co visí na stěně, daroval mému dědečkovi obchodník Hedvábné stezky. Tohle jsou královské šaty z pašmíny. Já je už oblékám jen jednou ročně na festival 21. března,” ukazuje s vážnou tváří.

Síň slávy.
Síň slávy.

Na zdi nechybí taky fotka tatínka a obrázek dědečka Yabgo. Pod nimi jsou ve vitríně opřené tři hole se zahnutými tepanými hadími hlavami na konci. “Tátova hole měla ještě špičku uzpůsobenou na boj,” odsouvá Kacho ze spodního konce hůlky krytku, pod kterou je dlouhý ostrý bodec. “Ta má už ji nemá,” usmívá se.

Králové od roku nula

Svou hůl využívá především jako ukazovátko. Jedna stěna místnosti je totiž od stropu až k podlaze popsaná rodokmenem dynastie. Její kořeny se táhnou snad až někam k roku nula. Začíná u prince Tunga, který byl vůdcem kmenů Gaz a jeho moc sahala od Afghánistánu až po Turkistán na území dnešní Číny.

Rodokmen dynastie Yabgo.
Rodokmen dynastie Yabgo.

“V devátém století silný Sultan Beg Manthal dobyl Baltistán a stal se jeho jediným vládcem ve městě Khapulu. V patnáctém století se stal Shah Azam Khan prvním muslimským králem v této linii,” vysvětluje Kacho.

Když v polovině šestnáctého století vládl Yabgo Sikiem, jeho žena ho přesvědčila, ať udělá panovníky ze všech svých synů a království mezi ně rozdělí. Od té doby rodokmen pokračuje ve třech větvích. Vládcem se sídlem v Khapulu se stal Yabgo Turab Khan, který si palác v Turtuku nechal postavit jako letní sídlo. “Trávil tu tři měsíce ročně. Až Yabgo Sultan Mohd Shah se sem o čtyři generace později nastěhoval natrvalo.”

Smířený s osudem

Posledním respektovaným vládcem se stal Kachův dědeček. Za jeho života došlo v Pákistánu ke změně režimu, obsazení Indy se už nedožil. Kacho vypadá s osudem své dynastie smířený. “Žádnou moc už nemáme. Lidé v Turtuku si mě ale váží. Chodívají si za mnou pro rady nebo se jen vypovídat,” říká s úsměvem.

Současníky z dalších dvou větví rodu nazývá bratranci. Od té doby, co je Turtuk součástí Indie, je neviděl. I když to má do Pákistánu co by kamenem dohodil, hranice překročit nemůže. Jediná cesta vede letecky přes Dillí s těžko dosažitelnými vízy. “Na takové cestování nemám čas ani peníze. Ve spojení jsme ale zůstali i tak. Telefonujeme si,” popisuje.

Kacho před vchodem do svého domu.
Kacho před vchodem do svého domu.

Tím naše audience u krále, který nemá žádnou moc, končí. Házíme do kasičky dobrovolný příspěvek za jeho povídání. Kacho odkládá zdobenou hadí hůl, loučí se s námi a doprovází nás k bráně pod orlem. “Symbolizuje pro nás dobro,” objasňuje, proč zrovna ten stráží vstup do paláce. Sotva z brány vyjdeme, vcházejí do ní další hosti. A Kachovo vyprávění může začít nanovo.

 

Těm, co chtějí věřit na pohádky, doporučuji, aby dál nečetli. Pro ty ostatní mám krátký dovětek:

Ačkoliv je Kachovo povídání tak poutavé a precizně zdokumentované, že mu člověk snadno bez výhrad uvěří, pravda je zřejmě trochu někde jinde.

Podle knihy A History of Western Tibet od A.H. Francka (1999, s. 90) Baltistán nikdy neměl krále, který by vládl celému území. Místo toho v něm působilo několik rodů “vévodů”, kteří se ujímali vlády jen v dobách válek.

Obyvatelé Baltistánu se jako první ze všech západních Tibeťanů stali muslimy. Podle Cunninghama (Francke, 1999) k islámu konvertovali kolem roku 1400. Rodokmeny vévodských rodin jsou podle Cunninghamova průzkumu (tamtéž) nevalné historické hodnoty, protože když rody přešly na islám, začaly ignorovat své tibetské či budhistické kořeny a vytvořili smyšlené rodokmeny s co nejvíce muslimskými jmény.

I když tohle nemilé zjištění vrhá na Kachův příběh stín pochyb a pár otazníků, pořád je to největší král, se kterým jsme se osobně seznámili. A to nám nikdo nevezme.

Napsat komentář