Kuala Lumpur: Nehnuli jsme se z Chinatownu. Proč nepustí ani vás?

Kuala Lumpur mi od prvního okamžiku připadalo jako probuzení do alternativní reality. Připadá mi tak ještě teď. V letadle, co se právě odlepilo od malajské pevniny. Dokonale nás pohltila Čínská čtvrť. Ohňostroj vůní, lidí, barev, cetek, jídel a světel. Příliš krátkou malajskou epizodu naší cesty jsme strávili téměř výhradně v uličkách Chinatownu. A nasávali z té jedinečné energie kosmopolitní metropole všechno, co se dá.

Cesta do Kuala Lumpur měla být znouzectnost. Levné letenky, vyplatí se to. Víc než pět dní v hlavním městě Malajsie ale nepotřebujeme, usoudili jsme. Nebýt toho, že se právě přesouváme do Hanoje, snad bych dnešní odlet oplakala.

Zmizelé stánky a nové možnosti

Kuala Lumpur je milionová metropole, ve které by cestovatel mohl bloudit ulicemi měsíc. Anebo věčně. Jedna z jeho vlastností je totiž ta, že se každý den mění před očima. Milý projev téhle schopnosti pulzujícího (a přesto oproti Káthmándú a Dillí tak klidného a uhlazeného!) velkoměsta je jeden: kdykoliv na ulici objevíte streetfood stánek se skvělým jídlem, do kterého se chcete vrátit, další den se po něm zpravidla slehne zem. Na chvíli to snad i zamrzí. Záhy ale přijdete k prozření – je tu tolik dobrých míst, že největší chyba by byla vracet se v tomto asijském gastroráji kamkoliv podruhé.

Streetfood všude. Ve dne, v noci.
Streetfood všude. Ve dne, v noci.
Dobré. Levné. Rychlé.
Dobré. Levné. Rychlé.

V mikroměřítku jednoho velkoměsta a lhůtě pěti nocí se centrem našeho vesmíru stala Čínská čtvrť neboli Chinatown. Trochu si vyčítám, že jsme se nepokusili v pěti dnech oběhat co nejvíc vyhlášených atrakcí, zachytit co nejširší plochu města. Na druhé straně, za půl roku cestování jsme opakovaně přišli na jedno: když se vám někde líbí, nejlepší je tam zůstat co nejdýl a vyždímat z toho, co se dá.

Tento článek zdaleka nemá ambici být průvodcem po hlavním městě nebo hledat jakýchkoliv “top 10” míst a podobně. Jako krátká exkurze do jedné čtvrti a pokus o zachycení její prchavé atmosféry snad poslouží dobře.

Jen tak bloudit mezi mrakodrapy

Ubytovali jsme se v zaplivaném koutku párty čtvrti Bukit Bintang. Levný hostel Oscar nabízel strategicky perfektní pozici, ucházející sdílenou koupelnu a prosté snídaně v ceně. Součástí baličku byl taky pokoj rozměrů manželské postele, žádná okna, papírové stěny a pár štěnic pod peřinou. Jak si může na Booking.com držet 8 bodů z 10, mi není jasné.

Kuala Lumpur.
Kuala Lumpur.

Tahle klaustrofobně odpudivá konstelace měla za výsledek, že jsme na hostelu nechtěli trávit ani minutu navíc. Vyspat se, osprchovat a zbytek času trávit kdekoliv jinde. Trasa našich povětšinou bezcílných výprav sahala od streetfoodové ulice Jalan Álor v Bukit Bintang přes bulváry plné moderní architektury a exotické zeleně po park Taman Tasik Perdana.

Zeleň v centru metropole? Ano, prosím!
Zeleň v centru metropole? Ano, prosím!

V okruhu o průměru ne víc než 5 kilometrů jsme našli všechno, co jsme potřebovali ke štěstí. Výhled na dvojici mrakodrapů Petronas, co v noci září jako ze zlata, i na KL Tower připomínající trochu žižkovskou vysílací věž. Muzeum islámského umění s nádhernou sbírkou porcelánu, oblečení, knižních vazeb nebo precizních modelů významných světových mešit. Historickou budovu tržnice Central Market, která pro mě má kouzlo jen zvenku jako stavba, uvnitř ze vzdušné architektury totiž nic nezbylo a prostor je uměle rozdělený na kóje s nízkými stropy plné “tradičních” suvenýrů.

Ušmudlané kouzlo Chinatownu

Hlavně ale samotný Chinatown. Omšelé uličky klikatící se za zadními stěnami domů s odkapávajícími větráními klimatizací, v nichž se prodává maso i zelenina, sem tam proběhne krysa, občas se jako moderní pop-up koncept vynoří yjídelna s plastovými stolky a židličkami pro panenky a pár druhy nudlových polévek. Širší ulice s vývěsními štíty obchodů v čínštině, pomalu projíždějícími naleštěnými auty se zakouřenými skly a konfuciánskými chrámy. A samotné srdce Chinatownu – velkou tržnici, která ve dvou kolmých ulicích vytváří pomyslný kříž, ve vzduchu dokreslený stovkami kulatých červených lampiónů a ohraničený čtyřmi velkými branami – jednou na každém konci.

Chinatown.
Chinatown.

Tržnice v Chinatownu je jedním z těch míst, která snad nikdy nespí. Obě ulice jsou vyšperkované řadami stánků táhnoucích se po obou stranách a v pátek i prostředkem cesty. Stánky s ochmýřenými pantoflíky Puma, designovými sluchátky Dr. Dre, luxusními kabelkami od Louise Vuittona a dalšími výstřelky módy za lidové ceny jsou spolehlivým lákadlem pánů i dam, kteří na tuhle dovolenou dojeli s prázdnými kufry a plnými peněženkami.

Hříšní lidé města Kuala Lumpur

Obchodníky chvílemi střídají restauratéři lákající na předražené pivo a něco k snědku. Před zahrádkami bister své místo obvykle nachází jeden nebo dva buskeři s kytarou a malým kombem, žebrající na svou cestu kolem světa. Změtí všech lidí, světel, stolků a zboží se proplétají muži s vozíky s limonádami nebo pojízdným grilem. V pouličních restauracích vysedává překvapivý počet bílých šedesátníků s asijskými dvacítkami. Sekundují jim osamělí důchodci s orosenou desítkou v ruce, kteří možná na svou příležitost čekají, možná už ji mají za sebou.

Konfuciánský chrám.
Konfuciánský chrám.

Temnými postranními průchody mezi řadami stánků a domů se prochází líp, než davy lidí ve středu všeho dění. I to má nicméně svá úskalí. “Máš ráda banány?” volá na mě hlubokým hlasem dlouhovlasá brunetka v červených minišatech, načež celá parta ladyboys kolem ní chytí záchvat zvonivého smíchu, zatímco na mě ukazují žlutým ovocem, které ještě před chvílí lascivně ukusovali/y.

Mezi všemi výraznými postavičkami čtvrti se motají desítky místních, co sem míří především za levným obědem nebo večeří, turistů a cestovatelů, co nestačí zaostřovat foťáky, a zřejmě dost jiných individuí, kterých jsme si ani nestihli všimnout.

Streetart v postranních uličkách Chinatownu.
Streetart v postranních uličkách Chinatownu.

Ostatně, jak bychom mohli. Čtvrť se mění každý den, každou hodinu. A to je na ní nejlepší. Pár stálic se v ní nicméně najde taky. Tady je několik tipů na ty, které jsme si oblíbili:

Chocha Foodstore

Chocha Foodstore.
Chocha Foodstore.

Designový podnik malajského architekta, nad kterým má postavený vlastní ateliér. Klidný prostor a nádherné prostředí plné dřeva, zeleně, zdobených kachliček a tlumených světel. My jsme sem chodili na lahodný cold brew oolong a senchu. Pokud na to máte rozpočet, jistě se tu dá i luxusně najíst. Mimochodem, hned vedle Chocha je vyhlášený bar PS150, který jsme navštívit nestihli, nejspíš ale taky bude stát za to.

Old China Café

Old China Café.
Old China Café.

Tradiční kavárna s vrátky jako do westernového saloonu, s kulatými stolky, obložená temným dřevem, vyzdobená starými čínskými obrazy, fotkami a velkými zarámovanými zrcadly. Skvěle tu vaří za ceny srovnatelné se streetfoodem a specialitou je také silná čínská káva.

Merchant’s Lane

Merchant’s Lane.

Merchant’s Lane.
Merchant’s Lane.

Další stylový podnik s moderním vzdušným designem, ratanovými křesílky, houpačkou a spoustou rostlin. Dělají tu výbornou kávu německýho standardu, který nám v Asii často dost chybí. Ve zkoušce obstálo espresso i cappuccino.:)

Coffee Amo

Coffee Amo.
Coffee Amo.

 

Kavárna proslulá neskutečným 3D latteartem je must-see. Vážně, čeští baristi se mají co učit, haha. Teď vážně. Tohle místo má co nabídnout i těm, kterým nejde o pěnové zvířátko do alba na Instagram. Káva spíš tmavá, italská, ale skvělá. Nehraje tu žádná hudba a je tu klid a fajn prostředí na práci.

Second Hand na Petaling Street

Obrovské skladiště pokladů v dobrém stavu a v ceně už od 30 korun. Spousta věcí působí nenošeně, zřejmě svoz starých kolekcí. Nakoupili jsme tu košile, trika, kraťasy a pak už se tomuhle obchodu radši vyhýbali obloukem. Kdo se s tím pak má tahat.

Stánek s ovocem uprostřed Čínské tržnice

V jednoduchosti je krása. Na tomto stánku zkrátka nakoupíte čerstvé ovoce. Ovšem očištěné, naporcované, nachystané v sáčku a se špejlí. Dragon fruit, 4 druhy melounů, mango, ananas, jackfruit, asijské hrušky a spousta dalších druhů, jejichž názvy si nepamatujeme. Jedna porce za 8 korun. Když jsme se první den, co jsme tento stánek objevili, vraceli potřetí za pět minut, měla z nás paní prodavačka dost.

Je libo meloun?
Je libo meloun?
Nebo dračí ovoce?
Nebo dračí ovoce?

Galerie

One Reply to “Kuala Lumpur: Nehnuli jsme se z Chinatownu. Proč nepustí ani vás?”

  1. Porcované ovoce v sáčku.. prostě Asie, no. Ach jo. A přitom i to neporcované bez spousty zbytečného plastu je tam tak levné 🙂 Moc krásné fotky, mě Kuala Lumpur narozdíl od zbytku Malajsie naoprvé moc nenadchlo, napodruhé, když jsme objevili skvělé tržiště a nádherný čínský chrám, už o něco víc, ale asi stejně budu spíš na ta historická evropská města 🙂

Napsat komentář